Rozloučení...
Vydáno dne 04. 06. 2010 (3480 x přečteno)"Řídím se heslem pronásledovat omyly, ne lidi. Chci totiž prospívat, ne obviňovat…"
-Josef Dobrovský-
A tak nějak to v roce 2007 začalo. Tehdejší rada ZČHL mi po článku z prvního kola vyslovila důvěru a chtěla, abych v psaní reportáží nebo, chcete-li, článků z jednotlivých závodů pokračovala. Jediným a výslovným přáním bylo: objektivita. Toto přání mi bylo nejen rozkazem ale samozřejmostí!
Moje články měly informovat účastníky i širokou (nejen hasičskou) veřejnost o průběhu soutěží a jejich výsledcích, ale stejně tak zpravit zasvěcené o tom, co se děje v zákulisí naší ligy. Psala jsem je s úsměvem na rtech při vzpomínkách na útoky jednotlivých mančaftů a na příhody, které se během víkendů na lize udály, a doufala, že i vy, čtenáři, si rádi zavzpomínáte a připomenete příjemné okamžiky strávené v té velké „rodině“ zvané Západočeská hasičská liga. Ty článečky měly totiž především pobavit…
A že jsem se kolikrát obula do nedostatků, které se pořadatelům nepodařilo vychytat? Bylo by snad objektivnější, kdybych vždy, všude, všechno vychválila, i když leckdy to za pochvalu rozhodně nestálo?
Vážím si lidí, kteří se pohybují kolem ligy a nejvíce asi pořadatelů jednotlivých kol. Moc dobře na vlastní kůži znám, že není lehké závody takové velikosti zorganizovat a hlavně „zbláznit“ lidi, kteří pomohou, aby bylo v den závodu všechno tak, jak má být. Prostě tip top.
Znáte to. Zrovna když už si myslíte, že všechno klape, tak…prostě něco vybouchne. Přijde průtrž mračen, dráha i okolí je pod vodou a co teď? (Strážováci a další by mohli vyprávět :-) ) Nebo zrovna vypadne elektřina v celém areálu, nejde časomíra, nervózní závodníci a rozhodčí si nemohou dát ani kávu na uklidněnou…..a co teď? A nebo … přistanou uprostřed dráhy mimozemštané a nechápou, že tam opravdu parkovat nemůžou…:-) A co teď?
Přesto…všechno je hlavně o přístupu, o lidech… Copak se lze zlobit nebo mračit, když nám, jako závodníkům, pořadatelé s úsměvem vysvětlí, že teď nám sice crčí voda ze všech bot – i z těch posledních náhradních, ale oni už za chvíli zařídí sucho a sluníčko…? Nebo že se závod doběhá na stopky a místo kávy si každý může dát velkého panáka gratis…? A koneckonců … i s těmi mimozemšťany se lze nějak domluvit…:-)
A víte proč? Protože lidé to dělají s láskou k hasičině a …k druhým. Ono stát celý den na slunci nebo v dešti a zvedat praporek…-žádnej med! A od nevidím do nevidím čichat u grilu výpary z pečeného masa a uzenin… - taky nic moc! A přesto tam jsou. Jsou tam, protože to dělají rádi. Nezištně. Pro druhé. Pro dobrý pocit. A tím vlastně pro sebe…
Jenže… najdou se i tací, kteří vám vyloženě dají najevo, že tam být kvůli vám musí. A že je vlastně otravujete, když po nich něco chcete, něco potřebujete…kolikrát se jen zeptat. Oni jsou tam přece od toho nebo ne? A to se mi opravdu nelíbí! A myslím, že hodně lidem se to nelíbí! A proto jsem neviděla a nevidím důvod, proč o chybách a nedostatcích nepsat. Přece… jedině když o chybě vím, mohu jí napravit! My u nás jsme byli vděčni za každou připomínku (a že jsem ani nás v článcích rozhodně nešetřila – no co, za něco jsme opravdu zasloužili!), protože tím lépe jsme mohli promyslet a zapracovat na změně, na zlepšení … Sakra, vždyť i Napoleon věděl, že …„Jen blázen dělá stejnou chybu dvakrát!“
K čemu tedy slouží kritika? Přece k odhalení a napravení chyb!
„Řídila jsem se heslem pronásledovat omyly, ne lidi. Chtěla jsem totiž prospívat, ne obviňovat…“
Některým lidem to ale nevysvětlíte…:- (
A já už nemám sílu snášet nemístné narážky, hrubé urážky a afektované jednání! Copak já. Já jsem „splachovací“ a nadhled a úsměv z tváře mi jen tak něco nebo někdo nesebere. Jde však především o naše týmy na závodech a o lidi, kteří se pohybují kolem nás a kolem ligy u nás. Ti všichni si neustálé osočování ze strany těch některých „co nepochopili“ opravdu nezaslouží! Jen kvůli tomu, že zrovna já, která patří k nim, psala „ty články“, si to rozhodně nezaslouží!!! Stěžovat si? Nemám ani komu ani proč. Nestojím o jednání v rukavičkách. Chci jen pravdu, rovnoprávnost a hru fair-play pro nás pro všechny.
A tak předávám pomyslné redakční „pero“ naší letošní radní paní Jarce Záhrobské do Horního Hradiště. Tam totiž někteří (podotýkám, že ne všichni) nejhůř snáší tu kritiku (ač oprávněnou) a místo poučení a pousmání reagují rozhořčením a výhružkami.
Jarky samotné si velice vážím pro to, co dělá pro hasiče v Horním Hradišti a nejen tam. Vím, že to není někdy vůbec lehké. Jenže to v dnešní době nemáme nikdo…
To si zajisté uvědomuje i ona. Přesto nám to dávala příliš moc „sežrat“ a očividně má (a není zřejmě sama) pocit, že bude lepší, když nebudu psát vůbec, nebo … snad že Vám bude moci lépe zprostředkovat dění na lize a kolem závodů ….asi objektivněji a soudněji než já…
Proč ne, změna je život.
Kromě toho v pravidlech pro pořadatele je dokonce povinnost o své soutěži něco napsat, a tak si už brzy určitě počteme…
Přeji vám všem hodně síly na závodním poli a slunce nad hlavou a hlavně v duši…
Angel
Zdroj: Angel